Během srazu DFK na Ždárských vrších jsme si udělali malý výlet na Lucký vrch, který nám bohužel pokazil
následující zážitek. Šli jsme po turistické značce polní cestou (nebyl to soukromý pozemek). Michal šel asi 50 metrů před námi, když tu naráz z lesa vyběhnul vlčák. Pes vyskakoval a snažil se Michala kousnout. Naštěstí se mu ho podařilo zahnat (několikrát se po něm ohnal fotobrašnou) a tak jsme pokračovali. Situace se ale opakovala ještě jednou, tentokrát před turistickou ubytovnou na Luckém vrchu (pes zřejmě patřil majiteli). Sotva jsme se přiblížili k ubytovně, pes na nás vystartoval. Z mého pohledu to nevypadalo na nějaké vítání nebo hru, pes se choval agresivně a střídavě útočil na každého z nás. Pamalu jsme vycouvali a pes nás nechal být.
Psa jsme ani v jednom případě nijak nedráždili, pokaždé proti nám vyběhl bez varování (bez výstražného vrčení nebo štěkání). Pro jistotu ještě zopakuji, že jsme byli na značené turistické trase, nejednalo se o soukromý pozemek. Turistická chata/hospoda byla otevřená a nikde nebyl žádný plot.
Protože jsem absolutně netušil jak se v takovéto situaci chovat a nerad bych příště skončil ve zprávách na Nově jako oběť útoku psa, zkusil jsem trochu googlit a našel kontakt na Lenku Venglářovou (psovodka), kterou jsem požádal o radu. Možná se její rady budou hodit i vám.
Dobrý den pane Mináři!
Omlouvám se, že jsem si Vaše psaní "přeložila" jako výlet se psem. Abych pravdu řekla, nenapadlo mne, že jde o „útok“ na člověka – běžně se takováto situace vyskytuje v případech, kdy si páníček na vycházce svého menšího pejska (obyčejně špatně socializovaného) ze strachu před větším psem vezme do náruče.
Tento případ je trochu o něčem jiném. Jsou vlastně dvě možnosti:
a) Je velmi pravděpodobné, že si pes chtěl "jen" hrát. Proto se dal snadno odehnat. Nicméně pro lidi neznalé psí "řeči" situace strašidelná, až nebezpečná (člověk "slabší na srdce"), pes zacítivší strach může hru obrátit do agrese ...).
b) Druhá možnost = pes si chránil své teritorium. Pak je to situace podstatně horší a pokud by takový pes byl „silnější“ povahy, byl by Váš kamarád po jeho útoku na první stránce Blesku či v úvodu televizních novin na Nově, coby člověk pokousaný psem.
Řešení není tak jednoduché. Každopádně stále platí neutíkat (jinak je to pro psa znamení "kořist = ulovit"). Otočení se zády je zcela něco jiného, v takovém případě kouše pes "zbabělec" – obyčejně se tak chovají menší psi - častý případ při návštěvě majitelů jezevčíků. Sebevědomý pes zezadu obyčejně neútočí, nicméně je tam opět spousta "pokud", která v tento okamžik nemá smysl řešit. Hlavní zásadou v takovémto případě je, nedívat se psovi přímo do očí, v psí řečí koukání se do očí znamená výzvu k boji!
Takže hlavní zásady – neutíkat; nedívat se do očí (sledovat psa „periferním viděním“); snažit se neprojevit strach; ... použít ten dříve jmenovaný pepřový sprej... Já vím, nic moc – žádná konkrétní rada. Jenže ona konkrétní rada neexistuje, jen mnoho rad pro mnoho situací. Prostě a jednoduše tato situace, kterou Vy řešíte, nemá vůbec nastat.
Největším problémem je, že defacto momentálně není jak toto vyřešit. Pokud by dotyčný pes ten "jen" oslintaný rukáv natrhl, pak se jedná o "přestupek" majitele, v případě ublížení na zdraví o "trestný čin". Každopádně se budu o tuto problematiku dále zajímat a dám Vám vědět, co jsem zjistila.
Zdravím Lenka Venglářová
Milý pane Mináři,
ještě jsem konzultovala Váš "případ" s panem Ivo Eichlerem a níže posílám jeho vyjádření, se kterým musím více než souhlasit. Z odpovědi pana I.E. je znát obrovská praktická zkušenost se psy, a koneckonců i jejich majiteli, v nejrůznějších situacích:
NAPADENÍ CIZÍM PSEM
Jednalo se o nepochopení psa. Chtěl se vítat. V OPAČNÉM případě by majitel chaty již zaručeně věděl, že od jeho psa hrozí poutníkům nebezpečí. Útok na člověka vypadá jinak. Pokud by šlo o tichý útok, tak by se jednalo o psa hodně cvičeného a pravděpodobně služebního, s dostatkem sebejistoty a znalostí situace (v té první je omezoval na volném prostranství, bez podpory vodítka, či plotu.). Sama víš, co práce dá výcvik obran, kdy se bez přítomnosti pána a jeho povelu podaří psa, takové rozhodné chování naučit. To lze jen u psa velmi pevné povahy a díky cílenému opakování možných podmínek, které mohou při tom nastat. Zaručeně by podobný pes neběhal na volno. Mohlo by se ale jednat o psa, který má již úspěšně dokončené podobné útoky. Napadení se v takových situacích projevovali bázlivě a neukazovali žádnou sebejistotu. Tento pes se však zaručeně zakousne, minimálně roztrhne oblečení a alespoň PŘI KONTAKTU nebo těsně po něm se hlasově projeví. Ve zmiňovaných případech tomu tak nebylo. Mohlo by vzácně jít o hlídání tiché, kdy pes bez problémů pustí osobu do zmíněné lokality, ale odejít by ji nenechal. Při psím klidném chování a tvrdém upřeném pohledu s možným vrčením, pozná většinou i absolutní laik, že tady legrace již končí. Pes by měl zkušenosti, že vítězil v daném prostředí hladce a bez problémů. Tato situace však nenastala.
Jak postupovat, aby byl zamezen nežádoucí kontakt psa? Jak hlídajícího oříška (určitě by štěkal a dodával si sebedůvěry), případně vítajícího (hlídajícího) psa odehnat?
Zájmem postižená osoba musí velmi hlasitě ukazovat nesouhlas. Psa případně odrazit (což se zdařilo brašnou s foťákem), popadnout klacek, ohnout se pro kámen a psa tím zastrašit ...
U těchto psů (hlídač, mazel) naopak prospívá mimika, nesouhlasný křik a ostrý, soustředěný pohled upřený do očí psa. Ukázat mu, že se tak snadno nedáme a pes dostane výprask. Opět ale záleží na tom, aby "napadený uvažoval s chladnou hlavou" a svůj tlak včas přerušil. Nezatlačil jej do úzkých (výklenek, roh místnosti, ...) a pes mohl zmizet.
Do očí se mu se mu nedívat jen v případě, kdy nehrozí okamžité nebezpečí napadení. Takový pes například leží, či stojí a výrazně se nehýbe. Zato však konkrétní osobu soustředěně hypnotizuje. Zde jednáme klidně (postupně se vzdálíme.) a psa jakoby ignorujeme. Jsme však připraveni však případný útok odvrátit výše zmíněným způsobem.
Každopádně je důležité již "útočícího psa" nespouštět z očí a případně sám zaútočit. Hodně pomáhají hlasité nesouhlasné výkřiky psům obecně známé, kterými jsou slova: NE! FUJ! Vypadni! Pakuj! atd. To už by musel být sakra tvrdý hoch, aby to unesl. Takoví někde po horách na volno a bez pána neběhají.
Naučit dotyčnou osobu, jak se bránit psu je věc náročná. Ne každý byl u paragánů, či diversních jednotek a tam se to hoši složitě učí, jak psa tiše zneškodnit. Především musí poznat dokonale řeč a chování psů.
Zmíněnému pánu doporučuji, aby se s tím netrápil a raději si koupil již zmiňovaný, pepřový sprej, určený k zastrašení psa. Tím získá potřebnou jistotu i když projevy psů nemusí znát. Ať už se jedná o jeho cílený útok, či jen vítání, tak po zásahu očí vždy pomůže. Po jeho použití je však nutné zajistit, aby majitel psu vypláchl a ošetřil oči.
IE
Tak ještě jednou zdravím a protože je to téma zajímavé, bude zařazeno na naše (Ivošovi) stránky a možná toto téma otevře i nějakou novou diskuzi.
S pozdravem L.V.
Tolik tedy rady od Lenky Venglářové a Ivo Eichlera. Pokud máte další rady, budu rád, pokud mi dáte vědět.
13.4.2008 - aktualizace článkau - přišel mi následující mail s vysvětlením. Aby byli informace kompletní, mail přikládám:
Dobrý den,
náhodou jsem na internetu našel váš příspěvek o napadení psem na Luckém vrchu. Já jsem majitel toho psa a touto cestou se vám omlouvám za nepříjemný zážitek. Je mojí chybou že jsem ho ponechal "na volno". Pes v žádném případě není agresivní, pouze si hlídal svoje teritorium - tedy plnil své poslaní hlídače. Hlídání a útok jsou zcela rozdílné situace, při útoku psa většinou dochází ke zranění člověka.
Chtěl bych jenom upřesnit že se nejedná o "vlčáka" ale o Belgického ovčáka, který má zcela jinou mentalitu než Německý ovčák. Vždy si je vědom závažnosti situace a pokud nemá charakter útoku neútočí ani on. Projevy hlídání jsou poněkud odlišné než u ostatních psů - pes nabíhá a někdy naskakuje, většinou na ruku s cílem dotyčného odehnat. Toto chování přetrvává patrně z dob kdy jako pomocník ovčáka pomáhal udržovat ovce ve stádu právě takovým nabíháním a malými stisky tlamy donucoval ovce aby se podřídily. Agresivní pes v útoku by se vám zakousl do ruky a nešel by setřást, popř kousal a trhal. Mému psu je přes 6let a nikdy nikoho nekousl - nepočítám-li naskočení na ruku a malý stisk. Samozřejmě je jeho chování nepřijatelné. A protože lidé mají diky televizi Nova paniku z každého psa, snažím se ho mít v oploceném výběhu nebo na řetězu.
Možná se ptáte proč takového psa trpím a proč jsem ho dávno nezastřelil - je to jednoduché jsme na samotě kam mimo sezónu zavítá pouze málo lidí a i já mám strach - obavy ze špatných lidí kteří by mohli mít chuť si zde něco ukrást nebo i pro peníze ohrozit mne nebo mou rodinu. A pro ty je takový pes nejlepším důvodem se otočit a rychle vypadnout.
S pozdravem
Jiří Sypták
Chata na Luckém vrchu, Finské chaty
www.lucky-vrch.cz
Autor: Pavel Minář
| Escobar | 23.2.2010 v 02:47:27 |
Útoky psů jsem zažil x krát. Většinou na Balkáně v přírodě (na pastvinách) a rozhodně se musím smát časté kinologické radě "otočit se zády". Chtěl bych vidět kinologa, na kterého se řítí 7 rozvsteklených pasteveckých potvor s ocasem v rovné poloze (útok na kořist) a bez štěkání. Skutečně - naprosto bezpečně (stokrát ověřené) a jediné řešení - sehnout se pro kámen, popoběhnout proti psu, zakřičet a kámen hodit. Psi se zastaví zhruba ve vzdálenosti dopadu kamene a když to párkrát zopakujete, tak to dřív či později zabalí (může to pravda trvat 10 minut, což je krušných deset minut). A to jsem takhle jednou zahnal v Bulharsku opravdu velkou smečku - asi 12 psů (což jsem si už myslel, že mě opravdu roztrhají). Pepřák je jistě výborný (ostatně je přímo na psy vyráběn, což se dnes málo ví), ale většinou u sebe nenosíte nějaký velký a malým si nejsem úplně jistý, zda by protivítr nebyl spíše proti vám, než proti psovi. Výborně zabírá také hozená petarda. Nicméně - při útoku ve městě není na nic takového čas a kor pepřák není vhodný. Pes může pokousat ve stresu později někoho jiného, utéct majiteli atd. Ono je to o něčem jiném, když psa vidíte z dálky a když se najednou objeví z ničeho nic, že...
| Paja | 25.1.2010 v 17:46:01 |
A vite co? Ja pouzila sprej proti psovi, co hodlal utocit na toho meho a majitel rekl, ze jsem psa napadla a zavolal na me policii, to je spravedlnost...
| Monika | 1.12.2009 v 14:15:56 |
Dneska jsem s kamarádkou šla domů a byl tam volně pobíhající větší pes. Nevypadal nijak nebezpečně spíš naopak. Ale jak jsme šli kolem něho tak jsem se na něj podívala a on stuhnul a najednou proti mě vyrazil a začal šíleně štěkat. Lekla jsem se protože jsem nečekala, že se přiblíží tak blízko. Vypadal, že každou chvílí zautočí a pořád na mě nabíhal a oháněl se mi po rukou a pořád šíleně vrčel a štěkal tak jsem se po něm ohnala kabelou a on se lek pak nachvíli zase stuhnul a my jsme se nehejbali a nevěděli jsme jestli máme stát nebo jít pryč. Jakmile jsme se zase pohli vystartoval po mě znovu (vzláštní je, že šel jen po mě) tak jsem vytáhla nůž pro případ, že by po mě skočil a už jsem ho chtěla použít ale on se vzdálil a tak jsme radši rychle šli pryč. Mám jen dotaz když mě pes takhle napadne je dobré na něj zaútočit taky? Zalekne se? Je možné psa nožem zabít? Je dobré proti němu s řevem jít a zahánět ho třeba kabelou?
| nami (e-mail) | 12.4.2009 v 00:00:17 |
Dobry den,
chci vas poprosit o radu, posledni dobou na mne zacali utoci psi vsichni kdyz se knejakemu priblizim pokouse mne nebo aspon poskrabe kdyz ma kosik muj vlastni pes se mne boji a ja nevim co delat nic jsem mu neudelala vcera na mne zase zautocil vazne obrovsky vlcak a dost neprijeme mi poskrabal nohu pani ktere patri se mi omlouvala a nedokazala si vysvetlit proc to udelal no nastesti mel kosik a ja jsem na zraneni od zvirat zvykla odjakziva jsme meli psi a nikdy se takhle nechovali psu se nebojim ale znepokojuje mne to protoze casto chodim sama do lesa kde se sem tam psi toulaji ale jsou plasi tak se chci zeptat jestli jim treba nemuze vadit muj pach nebo neco nemyslim to tak ze bych byla spinava nebo tak jsem absolutne cistotna mela jsem se narodit jako kocka nebo myval:) jestli budete aspon tusi cim by to mohlo byt mohl by te mi odpovedet na E-mail nejsem si jista ze tuhle stranku znovu najdu takze bych si nemohla precist vasi radu
moc vam predem dekuji
| Nika (e-mail) | 23.9.2008 v 23:13:48 |
V Ostravě od září 2008 platí nová vyhláška. Pes mimo vymezená území nesmí pobíhat volně a musí být na vodítku.. Skutečnost je taková, že se nezměnilo zcela nic. (Je to přesně tak, jak je zde již napsáno: Malí psi jsou (většinou) vedeni na vodítku a majitelé mají o ně strach, protože mnohé velké psy jejich páníčkové stále nechávají běhat volně. Většinou stále titéž. Žádnou kontrolu ze strany obce jsem dosud nezaznamenala!!! Přestože mám malého, neagresivního pejska a vodím ho jen na vodítku, dvě napadení jsme již zaznamenali a tak se stále bojíme chodit na procházky!Nechápu, proč si stále někteří lidé "musí dokazovat svou moc, nadřazenost či sílu prostřednictvím svého psa"!
Pokusím se poradit Lence a vkládám svůj článek, který vyšel v zářijovém čisle časopisu Pes Přítel Člověka:
> Dobrý den,
> náhodou jsem narazila na Vaše stránky na internetu a ráda bych Vás touto cestou
> poprosila o názor a radu
> Bydlím v menší vesnici, kde téměř každý má psa. Bohužel téměř každý zde má psa
> tzv zalígrovaného na dvorku či malém kotci. Každý "správný" chlap má vlčáka,, o
> kterého se nestará, a podle toho to tak vypadá.
> Jsem majitelkou tří psů menšího plemene Velškorgi, . Psy mám odmalička, takže
> jsou vychovaní, na lidi neštěkají a neútočí. Chodíme pravidelně na procházky a
> běhat. Že jsme asi jediní blázni co chodí s pytlíčkem a sbírají co pejskové
> vytvoří snad ani řešit nebudu.
> Před 14ti dny nás kousek od našeho domu napadl vlčák. Jeho majitel má dva
> vlčáky, kteří celý život žijí na maličkém betonovém dvorku, bez venčení a
> výcviku. Za plechovými vraty. Štěkají na každého kdo projde kolem natož když
> projdu kolem se psy, tak jsou naprosto nepříčetní. Nedivím se jim asi jim
> závidí, že můžou ven a oni ne. Ale nepřikládala jsem tomu význam brala jsem to
> jako obyčejné štěkání psů na venkově za vraty.
> Takže ono napadení skončilo středně těžkým pokousáním mého psa, ostatní dva
> nebyli fyzicky zraněni. Pouze jeden vykazuje extremní strach z jakéhokoli psa
> teď vidí. Upozorňuji že předtím byli ochotni se kamarádit s kýmkoliv,, jsou
> velmi přátelští. Nyní jsme skončili léčbu, z ran zbývají jen jizvy.
> A včera večer nás onen zmíněný vlčák napadl opět. Přede vchodem k našemu domu,
> jen jsme otevřeli dveře tak se na nás vrhl.
> Bydlí od nás tři ulice .. ale stačí mu na dálku vidět pohyb,, vyrazí jak šílený,
> bez vrčení štěkání čehokoliv rovnou útočí, během vteřiny dostane moje mnohem
> menší psy na záda a kouše. Podle mě chce opravdu zabíjet.
> Jelikož jsem se do bitky nyní zapojila i já (pud sebezáchovy v tu chvíli byl
> nikde, což vím že je špatné,, ale dívejte se na to jak vám někdo zabíjí čtyřnohé
> chlupaté děti) do psa jsem kopala a řvala jeden povel za druhým Domů , fuj,
> atd.........psi vyvázli bez zranění, snad jen s pohmožděninami. Totéž i já
> modřiny a podlitiny, ,ale jelikož se snažil pokousat je tak mě nepokousal.
> Nakonec mi i s druhým vlčákem odehnali jednoho mého psa, a začali ho honit a
> útočit na něj. Naštěstí se mu podařilo schovat se pod auto kam se za ním
> nedostali. Jinak by asi již nebyl.
> Majitel vlčáků celou dobu stál opodál psy nepřivolal ani se nesnažil nijak
> zasáhnout. Dokonce si začínám myslet že je snad pobídl.
> Bohužel s majitelem se nedá domluvit jeho psi opakovaně pobíhají bez dozoru po
> vsi, ... a dle mého názoru je jen otázkou času, kdy pokoušou člověka, nebo v
> horším případě těžce zraní pobíhající děti.
> Není ochoten situaci nijak řešit, až po mých hrozbách policií mi ukázal alespoň
> očkovací průkaz. Prý jeho pes nenávidí ty naše,, protože občas chodíme
> okolo,.,.. (od prvního incidentu ale už chodíme úplně jinam, takže kolem
> neprocházíme aby necítil ani jejich pach). Tak ať si je nechám doma a neotravuji
> ho.
> Obec je liknavá , však se nic nestalo - ne to je normální, že se psi chytnou.
> Kolikrát už se u nás stalo, že velký nezvladatelný pes zabil menšího a stejně se
> nic nedělo. Pro ně jsem divná já jelikož nechodím na obecní očkování jen proti
> vzteklině, ale trvám na svém veterináři, a kompletním očkování. Policie je
> ochotná se mnou sepsat protokol ale vzhledem k tomu že došlo poprvé ke zranění
> jen psa, a podruhé nikoho,, nemají dost důvodů k nějakému ráznějšímu kroku
> rovnou mi řekli,, že kdyby pokousal mě a nejlíp tak abych skončila v nemocnici
> už by se s tím dalo něco dělat.
> Ale to se musíme dostat až do černé kroniky nebo Novy aby se začalo něco dít??
> Je mi jasné že pokud tam tento pes bude budeme se bát vystrčit nos,,, zaútočí
> znova a bůhví jak to dopadne. Psy na zahradě bez vycházek držet nechci, a nejde
> jen o ně, myslím že příště bez servítek napadne i mě.
> Promiňte že píši v rozčilení,, a i s hrubkami, ale od včerejška se nemůžu
> uklidnit a pořád se klepu. Uvažuji že si koupím něco na obranu, ale nevím co
> Slzný plyn ?, teleskopický obušek, paralyzér... ??
> Budu velmi ráda když mi napíšete Váš názor a případně radu.
> Mockrát děkuji
> Dlouhá M.
Jak na útok cizích psů
Jejich cílem je pes.
Vážená paní,
postupně,jak jsem četl Váš dopis, tak mne napadaly další a další důvody proč a možnosti co dělat, které jste ale jak se vzápětí ukázalo, sama znala.
Zmiňme se jen:
- ,,..štěkají na každého kolem, asi závidí
- jejich napadení jste nebyla ochotna již tolerovat.
- napadla mne policie, či obecní úřad, ale to jste řešila.
- napadlo mne, že jak se Vám to rozleží začnete mít strach a to se potvrdilo.
- napadlo mne, aby jste se vyzbrojila sama a vzápětí čtu o tom, že uvažujete o teleskopickém obušku, či paralyzeru...
Jelikož Vám policie nepomůže ,coby prevence před útokem psů,tak se musíte ochránit sama.
Nemáte moc možností, jak postupovat.
V prvé řadě Vám pomůže preventivně útokům předcházet vyjednáváním.. Zde nejde o nic, co by se nedalo ve Vaší vísce předvídat. Píšete: Každý "správný" chlap má vlčáka,, o kterého… Tak se pokuste zapůsobit jako ,,slabá žena“ na jejich city…
- coby prevence poslouží i vymáhání finanční náhrady za veterinární ošetření Vašich psů. Přestože samotný požadavek o náhradu psychického znehodnocení jednoho z Vašich psů , nebude mít asi přesný efekt, tak bude další z dílků, které v komplexu postaví veřejné mínění na Vaši stranu a ten fakt již chťa – nechťa držitele zmíněných vlčáků ovlivní.
- Není ochoten situaci nijak řešit, až po mých hrozbách policií mi ukázal alespoň očkovací průkaz. Doporučuji je i nadále kdykoliv zavolat a sepsat protokol. Tím, že se mu budou záznamy hromadit dostane postupně strach.
- Uvažuji že si koupím něco na obranu, ale nevím co - slzný plyn ?, teleskopický obušek, paralyzér... ??
- Má odpověď zní: NA HRUBÝ PYTEL – HRUBÁ ZÁPLATA. Jsou účinné a tam u vás třeba pomohou a už se nebudete cítit bezbranná a třást strachy. Stejně tak jejich NEBESPEČNOST zmobilizuje k nějaké činnosti i majitele vlčáků, který: ,,celou dobu stál opodál a psy nepřivolal, ani se nesnažil nijak zasáhnout.“ Sám pravděpodobně dostane o ně strach, když uvidí, že nejste úplně bezbranná.
Jiná je již prevence pokousání, při vlastním útoku psa.
Většinou nejde o nečekaný útok, ale buď jej vidíte (Běží bezpochyby na Vás, či psa.), nebo očekáváte (Již nezapomenete, že vás překvapil za vlastní brankou.).. V prvém případě záleží na neohroženém postoji, a upřeném pohledu. V ústrety mu pošlete hned několik, nedaleko pohozených cihel, nebo kamenů a řevem upozorníte, ať si nezkouší zahrávat.
Pokud psa přímo nezaženete (Nepřestávejte řvát známé věty ve stylu: ,, Táhni dom ty neřáde!), tak alespoň zabrzdíte a ono je to pak už legrace.
.
Musíte ovšem rozlišovat v jaké je to situaci a o jakého psa jde. Jak daleko je od svého domu a co nám může pomoci. Ve většině případů pomůže předejít napadení cizími psy rozhodné a akční chování majitele ohrožených zvířat. Ve Vašem případě jde o vlčáky a výše Vámi popsaný křik, případně příprava sprejových odpuzovačů plně postačí.
V oblastech, kde hrozí útok takových psů, jako je asiat, bych Vám doporučil za nejvhodnější nosit sebou kulovnici. Holt ono to ale bývá jiné, pokud takový pes vyvrátí plot a jiné, pokud se mu podaří mimořádně utéci. Tehdy si většinou Ti ,,opravdoví braši,, jiných osob ani psů nevšímají a snaží se být spíš nenápadní. Jinak se ovšem chovají ti, kterým je podobná činnost běžná a kterým to páneček toleruje. Tehdy je vhodné, jelikož se zpravidla jedná o útok na psa, přehodit ty své přes nejbližší plot a sám se z místa vzdálit. Nejlépe také k brance a na sebe zbytečně neupozorňovat.
DOUFEJME, ŽE KONEČNĚ ZAČNE NAŠE SOUDNICTVÍ POSTIHOVAT NEZODPOVĚDNÉ MAJITELE, TAKOVÝCH PSŮ, s jakými se setkáváte vy. Jako zázrakem pak nastane klid…
Jinak doporučuji kulovnici, nebo paralyzovat pomocí dostupných prostředků, či přibrat do party - nějakého mazlivého PITBULLA. Ten Vám pomůže vždy
Prosím Vás tu kulovnici a vůbec velikostně a kurzívou změněnou poslední větu jsem napsal spíše pro pobavení a také to tak prosím brát.
Pozdrav posílá Ivo Eichler
RÁMO výcvik psů www.ramo.denika.cz.
PS.:Je však pravdou, že mne to již při prvním přečtení Vašeho dopisu napadlo.
Dobrý den,
mockrát děkuji za Vaši obsáhlou a vyčerpávající odpověď a Váš čas, který jste mému problému věnoval.
Myslím si, že to rozhodně pomůže spoustě lidem zveřejnění řešení takovýchto problémů,,,, myslím že lidí, kteří mají stejný nebo podobný problém je opravdu mnoho, a když budou vědět jak takový problém řešit snad se jednou naše "vyspělá lidská společnost" dopracuje k tomu aby se lidé chovali slušně nejen mezi sebou ale i ke svým a druhým zvířatům.
Musím říct že Váš nápad s kulovnicí a pitbullem mě opravdu rozesmál, protože to mě v návalu prvních emocí napadlo taky.
Pro začátek jsem se včera vydala na procházku vybavena pořádnou latí a slzným plynem připevněným na opasku. Jen ať si někdo něco zkusí . Trošku jak na divokém západě, ale rozhodně jsem se cítila o dost lépe.
Tak ještě jednou mnohokrát děkuji i psychicky mě Vaše odpověď velmi podpořila, a určitě dám na Vaše rady.
Díky a s pozdravem
M.Dlouhá
| Eliška (e-mail) | 22.5.2008 v 18:53:37 |
Dobrý den,
připojuji se k dotazu paní Lenky. Bydlíme v Praze a většina velkých psů pobíhá po chodnících volně a bez košíku. Kromě toho, že tím pádem jejich majitelé nesbírají jejich exkrementy, velký pes pobíhá mezi malými psy, kteří jsou na vodítku, a nevíte, kdy se do malého pejska zakousne. Jednu negativní zkušenost už bohužel máme.
Náš psí kamarád už je starší (13 let) a když vidí velkého psa, bojí se ho a vrčí. Ovšem většina majitelů velkých psů to vidí jako provokaci (což je podle mne věc, která je psovi cizí).
Skutečně nevím, co v takové chvíli mám dělat, jestli rovnou velkému volně pobíhajícímu psovi nastříkat do očí pepřový spray (psa mi je moc líto, spíš by to zasloužil jeho majitel) a nebo čekat, až mi cizí, volně pobíhající velký pes zakousne toho mého.
Prosím poraďte.
Děkuji Eliška
| Marek Polanský | 11.2.2008 v 11:31:59 |
Zdravím,
také přispěji svou zkušeností ze psi a jejich majiteli. Jen na úvod věnujeme se s manželkou již velice dlouho cyklistické a pěší turistice. A v přírodě není nic horšího než setkání se psem a jeho laxním majitele, který naprosto přeceňuje dobré vlastnosti svého psa. Při spatření osob s volně pobíhajícím psem se vždy snažíme aby nás pes i majitelé viděli s dostatečným předstihem abychom například psa nevylekali a nevyprskovali ho k útoku. Majitelům chceme poskytnout čas aby si psa zavolali popřípadě vzali na vodítko.
Věřte, nestačí to. Někdy máme dojem, že naše ohleduplnost je vnímána ze strany majitelů jako slabost. Takovou celkem typickou reakcí psa při míjení je že vás obloučkem mine s neustálím sledováním majitele. Po několika metrech za vámi se pes otočí vrací se a začne štěkat , vrčet. Takovíto pes, který má na hřbetu zježenou srst si rozhodně nechce hrát. Dospěl jsem k tomu, že pes vnímá území mezi sebou a svým panem za své teritorium a jde panovi ukázat, že si svou misku potravy zaslouží. V lese, na cestách a samozřejmě na značených trasách se psi pohybují na volno, daleko před svými majiteli a i když zůstanete klidně stát, pes zpravidla popoběhne za vás, otočí se a máte tu onu klasickou přímku pes, vy, majitel. Jste na psově teritoriu a je problém. Před několika lety jsem se problém s dotírajícím psem a lajdáckým majitele snažil vyřešit pořízením si pepřového spreje.
Po neúčinných výzvách ať si psa zpacifikuje jsem vzal do ruky sprej a upozorňoval jsem majitele psa , že si pomůžu sám. Toto není dobrá taktika. Téměř vždy to vyvolá velice bouřlivou reakci jinak flegmatického majitele. K rozdováděnému psu se přidá s nadávkami ještě majitel (nevěřili by jste kolik že v češtině existuje názvů pro pánské a ženské pohlaví). Vyvolá to většinou obrovský zmatek, kdy na vás řve majitel (konec konců jde o jeho majetek) a pes začne být ještě agresivnější. Je na každém z nás zda do takového konfliktu půjdete (záleží na váze psa a majitele). Pepřový sprej jsem použil za tři roky asi 5-krát a vždy někde ve volné přírodě kde po majiteli psa nebylo ani památky (tady teorie o obraně teritoria psem neuspěje). Nikdy jsem na psa nemusel stříkat přímo. Stačilo vždy sprejem jenom siknout a pes se držel v uctivé vzdálenosti.
Přeji všem dobré světlo a potkávejte jen dobré majitele psů.
To Vam neporadim, ale zkuste napsat primo Lence Venglarove (jeji email Vam prozradi Google). Urcite Vam poradi.
| Lenka (e-mail) | 5.2.2008 v 23:06:07 |
Děkuji za velmi čtivý a poučný příspěvek. Ještě bych moc uvítala, kdyby mohl být tento článek doplněn informací, jak postupovat v případě, že cizí pes volně pobíhající zaútočí na vašeho psa (absolutně mírumilovného, menšího, neprovokujícího, neštěkajícího) vedeného na vodítku. Děkuji za radu.